Experti po dvoutýdenním kurzu. Proč péči o duševní zdraví zahltili neodborníci a jak poznat kvalitního terapeuta

Seznam Zprávy nedávno upozornily na to, že český trh péče o duševní zdraví zaplavili poskytovatelé, kteří získali certifikaci "kouč", "poradce" nebo dokonce "terapeut" po dvoutýdenním až měsíčním kurzu. Zpráva vyvolala reakci Českomoravské psychologické společnosti, která dlouhodobě upozorňuje na neregulovanost celého segmentu.

Pro klienta je situace nepřehledná. Rozdíl mezi klinickým psychologem s pěti lety magisterského studia a šesti lety atestace a mezi absolventem víkendového kurzu je zásadní. Ceny za sezení se ale v obou skupinách překrývají a titulní stránka webu vypadá u obou podobně přesvědčivě.

Proč trh vypadá tak, jak vypadá

Klíčovým důvodem je právní vakuum. Titul "psycholog" je v Česku chráněný jen ve zdravotnickém sektoru, kde pracuje klinický psycholog s licencí a atestací. Mimo zdravotnictví, tedy v soukromé praxi, může termín "psychoterapeut", "kouč" nebo "poradce" používat prakticky kdokoli.

Rekvalifikační kurzy toho využívají a nabízejí certifikáty s vážně znějícími názvy za relativně nízké částky a krátkou dobu. Absolventi pak otevírají praxi a v online prostředí získávají klientelu rychleji než klasičtí psychologové, kteří jsou vázáni etickými kodexy a nesmějí své služby agresivně marketovat.

Podle odhadu Národního ústavu duševního zdraví tvoří dnes v ČR necertifikovaní poskytovatelé duševní péče zhruba třetinu trhu a jejich podíl roste.

Rizika špatně zvoleného terapeuta

Prvním rizikem je zbytečně dlouhá terapie bez efektu. Kvalifikovaný psycholog nebo psychoterapeut pracuje s klientem podle mezinárodně uznávaných postupů (KBT, ISTDP, gestalt, systemická rodinná terapie a další) a v pravidelných intervalech vyhodnocuje pokrok. Nekvalifikovaný poskytovatel často nemá strukturovaný postup a klient tak měsíce prochází sezeními, která mají spíše charakter přátelského rozhovoru.

Klient, který přijde k neproškolenému terapeutovi s klinickou depresí nebo úzkostnou poruchou, nedostane odbornou péči, jakou by dostal ve zdravotnickém systému. Ztrácí měsíce a někdy i zhoršuje stav.

Druhým rizikem je nezachycení vážnějšího stavu. Kvalifikovaný psycholog rozpozná, kdy klient potřebuje psychiatrickou konzultaci, kdy je vhodné doplnit terapii medikací a kdy je klient v akutním stavu. Nekvalifikovaný poskytovatel může vážný stav minout nebo interpretovat jako "energetický problém", což je posunutí, které v konkrétních situacích ublíží.

Třetí riziko je etické. Klasické psychoterapeutické asociace mají etické kodexy, které chrání klienta před dvojí rolí, sexuálním násilím a manipulací. U neregulovaného trhu neexistuje kontrolní orgán, na který by se poškozený klient mohl obrátit.

Jak si vybrat kvalifikovaného terapeuta

Praktický postup zahrnuje čtyři jednoduché kroky. Prvním je ověřit vzdělání. Kvalifikovaný psycholog má magisterský titul z psychologie na akreditované univerzitě (nikoli certifikát z rekvalifikačního kurzu). Klinický psycholog má navíc atestaci a licenci od komory.

Druhým krokem je zeptat se na výcvik. Psychoterapeut, který nemá dokončený akreditovaný psychoterapeutický výcvik (obvykle pětiletý až sedmiletý), by neměl provozovat samostatnou praxi. Výcviky jsou pod dohledem České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP a informace o akreditovaných směrech jsou veřejné.

Třetím krokem je transparentnost. Kvalifikovaný odborník otevřeně napíše na svém webu, kde studoval, jaký výcvik prošel a v jakých asociacích je členem. Nekvalifikovaný poskytovatel se obvykle schovává za obecné formulace typu "prošel jsem výcvikem" nebo "specializuji se na osobní růst".

Čtvrtým krokem je první sezení. Terapeut, který v prvním sezení nedokáže popsat svůj přístup, plánovanou strukturu spolupráce a to, jak bude vyhodnocovat pokrok, není pravděpodobně dostatečně profesionální.

Co dělat, když jste už u nekvalifikovaného terapeuta

Pokud jste už měsíce v terapii, která nikam nevede, nebo máte pochybnosti o kvalifikaci terapeuta, nejlepší je požádat o druhý názor. Klinický psycholog vám v jednom až dvou sezeních řekne, jestli váš stav vyžaduje jinou formu péče. Není to nutně o opuštění současného terapeuta, ale o získání kontroly nad tím, co s vaším stavem děláte.

Přehled diagnostických nástrojů, které používají profesionální psychologové, včetně klinicky ověřených dotazníků a testů, jsme sestavili v průvodci terapií. Slouží pro první orientaci, ne jako náhrada odborné konzultace.

Systémový výhled

Řešením je zákonná úprava, která by termíny "psychoterapeut" a "terapeut" chránila stejně, jako je chráněn termín "lékař" nebo "advokát". Návrh zákona v této oblasti byl několikrát vrácen a zatím leží v pracovních skupinách. Do doby přijetí úpravy zůstává odpovědnost na klientovi, který si musí sám ověřit, koho si vybírá.

Zdroje: Seznam Zprávy, Českomoravská psychologická společnost, Národní ústav duševního zdraví.

</content>