Duševní zdraví v těhotenství a po porodu: kdy jde o běžné blues a kdy je čas hledat pomoc

Období těhotenství a prvních měsíců s miminkem bývá vykreslované jako čas čirého štěstí. Realita je ale pestřejší a mnohem lidštější. Vedle radosti přichází i únava, nejistota, výkyvy nálad a někdy skutečné psychické potíže, o kterých se stále mluví málo. Podle Národního ústavu duševního zdraví míří pozornost odborníků právě k takzvanému perinatálnímu duševnímu zdraví, tedy k psychické pohodě ženy v těhotenství a po porodu, a to je moc dobře.

Tento text není diagnostickou příručkou a rozhodně nemá nikoho strašit. Chce srozumitelně a s respektem popsat, co se v tomto životním období může dít, jak odlišit běžné a přechodné rozladění od potíží, které si žádají odbornou péči, a hlavně kam se obrátit. Duševní obtíže v těhotenství a po porodu nejsou selhání ani slabost. Jsou to zdravotní stavy, se kterými se dá pracovat a ze kterých vede cesta ven.

Proč na perinatálním duševním zdraví záleží

Těhotenství a porod přinášejí obrovské změny naráz. Mění se tělo, hormony, denní režim, spánek i role, kterou žena ve svém životě zastává. K tomu se přidávají očekávání okolí a někdy i vlastní přísný nárok na to, jak má být nová maminka dokonalá. Není divu, že psychika je v tomto období zranitelnější a citlivěji reaguje na zátěž.

Duševní pohoda matky přitom ovlivňuje celou rodinu. Když se ženě daří dobře, má víc sil na vztah s dítětem, s partnerem i sama se sebou. Když se naopak trápí, dopadá to na ni i na její okolí. Právě proto je důležité o těchto tématech mluvit otevřeně a včas, ne až ve chvíli, kdy jsou potíže velké. Vnímat psychické zdraví jako běžnou součást péče o těhotnou a matku, stejně samozřejmě jako péči tělesnou, je krok, který pomáhá všem.

Běžné potíže, se kterými se ženy setkávají

Psychické projevy v tomto období mají široké spektrum a většina z nich je pochopitelná reakce na velkou změnu.

Poměrně častá je úzkost v těhotenství. Nastávající maminka se strachuje o zdraví dítěte, o porod, o to, zda vše zvládne. Určitá míra obav je přirozená a patří k odpovědnému přístupu. Když se ale úzkost stupňuje, brání spánku, nedá se od ní odpoutat a zasahuje do běžného fungování, je namístě si o ní promluvit s odborníkem.

Po porodu se velmi často objevuje takzvané poporodní blues. Jde o přechodné rozladění v prvních dnech po narození dítěte, obvykle mezi druhým a pátým dnem. Žena bývá plačtivá, přecitlivělá, unavená a náladově kolísá. Souvisí to s prudkými hormonálními změnami i s vyčerpáním. Poporodní blues je běžné, dotýká se velké části žen a zpravidla samo odezní během několika dní až dvou týdnů, jakmile se tělo a režim srovnají.

Jak rozlišit poporodní blues a poporodní depresi

Klíčové je nezaměňovat přechodné blues s poporodní depresí, protože každé si žádá jiný přístup. Rozdíl je hlavně v délce trvání, hloubce a dopadu na fungování.

Poporodní blues je krátkodobé, mírné a samo ustupuje. Žena sice pláče a je přecitlivělá, mezi jednotlivými vlnami rozladění ale prožívá i radost a s dítětem se dokáže propojit. Nálada se během pár dní zklidňuje.

Poporodní deprese je oproti tomu vážnější stav, který trvá déle než dva týdny a spíš se prohlubuje, než aby ustupoval. Objevuje se dlouhodobě smutná nebo prázdná nálada, ztráta radosti z věcí, které dřív těšily, výrazná únava nesouvisející jen s nedostatkem spánku, pocity viny a nedostatečnosti, potíže s propojením s dítětem, poruchy spánku a chuti k jídlu i silná úzkost. Poporodní deprese není nic, za co by se žena měla stydět. Je to léčitelný zdravotní stav a čím dřív se začne řešit, tím lépe.

Varovné příznaky, které je dobré nepodcenit

Existují signály, u kterých se vyplatí neváhat a vyhledat odbornou pomoc. Patří sem smutná, plochá nebo podrážděná nálada, která přetrvává déle než dva týdny a nelepší se. Dále dlouhodobá ztráta zájmu a radosti, výrazná úzkost, kterou nejde utišit, pocit, že žena situaci nezvládá, nebo pocit odcizení vůči vlastnímu dítěti.

Pozornost si zaslouží i výrazné poruchy spánku, které nesouvisejí jen s péčí o miminko, ztráta chuti k jídlu, silné a vtíravé obavy a celkové vyčerpání, které neustupuje ani při odpočinku. Užitečnou pomůckou pro první zorientování mohou být sebeposuzovací dotazníky. Orientační přehled klinicky používaných dotazníků jsme shrnuli do [sady 20 sebediagnostických testů](/produkty/20-testu-sebediagnostika), která ale nenahrazuje odborné vyšetření a slouží pouze jako první impuls k tomu obrátit se na odborníka. Žádný dotazník nestanoví diagnózu, to přísluší vždy lékaři nebo psychologovi.

Kdy a kde hledat pomoc

Dobrou zprávou je, že cest k pomoci je hned několik a žádná z nich není známkou slabosti. Prvním kontaktem bývá praktický lékař nebo gynekolog, se kterým je žena tak jako tak v pravidelném kontaktu. Oba mohou situaci posoudit a nasměrovat dál. Specializovanou péči poskytuje klinický psycholog nebo psychiatr, kteří se věnují právě potížím v těhotenství a po porodu.

Pokud je situace naléhavá nebo se žena cítí v tíživém rozpoložení, může využít krizové linky, které jsou dostupné a bezplatné. Kontakt na odborníky a informace o duševním zdraví shromažďují instituce jako Českomoravská psychologická společnost, tedy ČMPS, a téma duševního zdraví zastřešuje také Ministerstvo zdravotnictví. Nebojte se ozvat i opakovaně, dokud nenajdete pomoc, která vám sedne. Hledání odborníka někdy chvíli trvá a to je v pořádku.

Jak může pomoci okolí

Partner, rodina a přátelé sehrávají obrovskou roli. Nejvíc pomáhá obyčejná, ale upřímná podpora. Ptejte se, jak se žena skutečně má, a naslouchejte bez hodnocení a bez rychlých rad. Vyhněte se bagatelizování ve stylu, že to má přece každá a musí to vydržet. Takové věty zraňují a vedou k mlčení.

Konkrétní pomoc je k nezaplacení. Převezměte část domácích povinností, dopřejte mamince prostor na spánek a odpočinek, doprovoďte ji k lékaři, pokud si o to řekne. Dejte jí najevo, že v tom není sama a že hledat pomoc je projev síly, ne selhání. Právě blízcí bývají první, kdo si všimne, že něco není v pořádku, a jemné, laskavé nasměrování k odborníkovi může být obrovská úleva.

Časté otázky

Je normální cítit se po porodu smutná, i když jsem si dítě moc přála?

Ano, přechodné rozladění a plačtivost v prvních dnech po porodu jsou velmi časté a označují se jako poporodní blues. Souvisejí s hormonálními změnami a vyčerpáním a obvykle odezní během několika dní až dvou týdnů. Pokud se ale smutek prohlubuje a trvá déle, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Jak poznám rozdíl mezi poporodním blues a depresí?

Blues je krátkodobé, mírné a samo ustupuje, mezi vlnami rozladění žena prožívá i radost. Poporodní deprese trvá déle než dva týdny, spíš se prohlubuje a výrazně zasahuje do fungování, radosti a propojení s dítětem. Když si nejste jistá, poraďte se s gynekologem, praktikem nebo psychologem.

Na koho se mám obrátit jako první?

Dobrým prvním krokem je praktický lékař nebo gynekolog, se kterým jste v kontaktu. Mohou situaci posoudit a doporučit klinického psychologa či psychiatra. V naléhavé situaci lze využít bezplatné krizové linky. Nebojte se ozvat i opakovaně, dokud nenajdete vhodnou pomoc.

Můžu si nějak sama ověřit, jestli jde jen o únavu, nebo o něco vážnějšího?

Určitou orientaci nabízejí sebeposuzovací dotazníky, které mohou být prvním impulsem. Nenahrazují ale odborné vyšetření a nestanoví diagnózu. Pokud potíže trvají déle než dva týdny nebo vás trápí, je nejjistější probrat je přímo s odborníkem, který situaci posoudí komplexně.