Duševní zdraví mladých stojí Evropu biliony. Proč se prevence vyplatí a kdy vyhledat pomoc
Podle analýzy, kterou přinesly Hospodářské noviny, špatný stav duševního zdraví mladých lidí přijde Evropu na biliony korun. Za velkými čísly se skrývá jednoduchá pravda, kterou zná každý rodič i každý psycholog. Když se problémy dospívajících podchytí včas, řešení je levnější, rychlejší a šetrnější než náprava zanedbaného stavu o roky později. Tento článek vysvětluje, proč jsou ekonomické náklady tak vysoké, co za nimi stojí a hlavně jak jako rodina poznáte, že je čas vyhledat odbornou pomoc.
Proč jsou náklady tak vysoké
Když se řekne cena duševních potíží, většina lidí si představí náklady na léčbu. Ty jsou ale jen menší částí celku. Největší díl tvoří takzvané nepřímé náklady, které vznikají mimo ordinace a nemocnice.
Patří sem předčasné ukončení studia, protože úzkosti a deprese často propuknou právě v období, kdy se rozhoduje o vzdělání a první práci. Patří sem nižší uplatnění na trhu práce v dospělosti, protože neřešené potíže z dospívání mají tendenci se táhnout dál. Patří sem zátěž pro rodiny, kdy rodič musí omezit práci, aby se o dospívajícího staral. A patří sem i vyšší náklady na zdravotní péči později, protože neléčený problém se prohlubuje a přidávají se komplikace.
Právě proto se investice do včasné a dostupné péče vyplácí. Každá koruna vložená do prevence a rané pomoci se v budoucnu vrátí několikanásobně v podobě ušetřených výdajů a nepromarněného potenciálu mladých lidí.
Co stojí za zhoršujícím se stavem
Odborníci se shodují, že duševní potíže se u mladých objevují dřív a častěji než u předchozích generací. Příčin je víc a působí společně.
Silnou roli hraje digitální prostředí. Neustálé srovnávání na sociálních sítích, přetlak informací a narušený spánek kvůli obrazovkám zvyšují úzkost. Dalším faktorem je tlak na výkon ve škole i mimo ni a pocit, že je potřeba být stále nejlepší. Přidává se oslabení běžných sociálních vazeb, kdy dospívající tráví méně času v přímém kontaktu s vrstevníky. A svou stopu zanechala i období nejistoty a izolace, která zasáhla právě citlivé roky dospívání.
Žádný z těchto faktorů sám o sobě nemoc nezpůsobí. Dohromady ale vytvářejí prostředí, ve kterém se úzkostem a depresím daří. Dobrou zprávou je, že proti většině z nich se dá aktivně působit doma i ve škole.
Jak poznáte, že je čas vyhledat pomoc
Rodiče často váhají, zda jde o běžnou náladovost dospívání, nebo o skutečný problém. Rozhodujícím vodítkem je změna oproti tomu, jaký dospívající obvykle je, a délka trvání potíží. Varovné signály, které by neměly zůstat bez povšimnutí, jsou tyto.
Dlouhodobě smutná nebo podrážděná nálada, která trvá týdny a nezlepšuje se. Ztráta zájmu o věci, které dřív bavily, ať už jde o koníčky, sport nebo kamarády. Výrazná změna spánku nebo chuti k jídlu jedním či druhým směrem. Stažení se z kontaktu s rodinou i vrstevníky. Zhoršení prospěchu nebo časté vyhýbání se škole. Tělesné potíže bez zjevné příčiny, jako jsou bolesti hlavy nebo břicha. A především jakékoliv náznaky sebepoškozování nebo úvah o tom, že nemá cenu žít.
Poslední bod je vždy důvodem k okamžitému jednání. Pokud dospívající mluví o tom, že by tu nechtěl být, nebo si ubližuje, neváhejte a vyhledejte odbornou pomoc bez odkladu. V akutní krizi je namístě volat linku první psychické pomoci nebo se obrátit na pohotovost.
Kam se obrátit a co pomáhá doma
Prvním krokem bývá dětský lékař nebo školní psycholog, kteří poradí, kam dál. Následovat může klinický psycholog, psychoterapeut nebo dětský psychiatr podle povahy potíží. Není nutné čekat na to, až se stav zhorší. Naopak, čím dřív se péče začne, tím kratší a mírnější bývá.
Doma pomáhá víc, než si rodiče myslí. Zásadní je bezpečné a nehodnotící naslouchání, tedy prostor, kde dospívající může mluvit, aniž by hned dostal radu nebo výtku. Pomáhá pravidelný režim spánku, pohyb, společně strávený čas a rozumné hranice v používání telefonu. Přehled o systému péče a preventivních programech u nás poskytuje Národní ústav duševního zdraví, širší souvislosti a data o duševním zdraví mladých shrnuje Světová zdravotnická organizace.
Ekonomická čísla o bilionech znějí abstraktně, ale jejich poselství je velmi konkrétní. Vyplatí se nečekat. Včasná pomoc jednomu dospívajícímu je nejlevnější a nejúčinnější investice, jakou rodina i společnost může udělat.
Časté otázky
Jak poznám rozdíl mezi běžnou náladovostí a skutečným problémem?
Rozhoduje délka a míra změny. Občasná rozladěnost k dospívání patří. Pokud ale smutek, uzavření se nebo ztráta zájmu trvají týdny a zasahují do školy a vztahů, je namístě vyhledat odbornou pomoc.
Ke komu se obrátit jako první?
Dobrým prvním kontaktem je dětský lékař nebo školní psycholog, kteří posoudí situaci a nasměrují vás dál, ať už ke klinickému psychologovi, psychoterapeutovi, nebo dětskému psychiatrovi.
Není lepší počkat, jestli to samo přejde?
Čekání u výrazných nebo dlouhotrvajících potíží obvykle situaci zhoršuje. Včasná pomoc bývá kratší, mírnější a účinnější. U jakýchkoliv náznaků sebepoškozování je nutné jednat okamžitě.
Co můžeme dělat doma?
Nabídněte klidné naslouchání bez hodnocení, dbejte na pravidelný spánek a pohyb, trávte společný čas a nastavte rozumné hranice v používání telefonu. Domácí podpora výrazně doplňuje odbornou péči.