Mgr. Šimon Koukal

Ve svém přístupu k terapeutickému procesu vycházím z fenomenologické (daseinsanalytické) a psychodynamické (psychoanalytické) teorie. Tyto disciplíny pojímám jako různé, ale komplementární cesty do nitra subjektivity. Obě počínají jinde, ale míří tamtéž a doplňují se. Fenomenologický postup umožňuje rozvinutí zkušenosti v její aktuální danosti, explikuje aspekty prožívání, které zůstávají ve skrytu samozřejmosti. Tento přístup dává zkušenosti zaznít v její nynější šíři a hloubce. Psychodynamické hledisko naopak aspiruje na vysvětlení zkušenosti, k její aktuální formě přistupuje genealogicky, tj. dává ji historický smysl. Na poli fenomenologie čerpám inspiraci v klasických dílech M. Heideggera a M. Merleau-Pontyho, dále u současného fenomenologa M. Ratcliffa a v pracích tzv. enaktivistů (E. Thompson, S. Gallagher, A. Noë, T. Fuchs, G. Collombetti ad.). V případě psychoanalýzy vycházím vedle S. Freuda především z díla H. Loewalda, prací J. Leara a autorů tzv. relační psychoanalýzy (R. Fairbairna, S. Mitchella, D. B. Sterna ad.). Proces sám chápu primárně jako příležitost k tvořivému ohledávání vlastní zkušenosti mluveným slovem. Cílem této heuristiky je poznání (sebe sama), a sice prakticky účinné poznání: volnost změnit nebo stvrdit (změnou postoje) stávající způsoby prožívání a jednání. Cestou je tedy tvořivé ohledávání a cílem svoboda, kterou poznání ve formě sebe-vědomí skýtá. Pracuji pod individuální daseinsanalytickou a skupinou psychoanalytickou supervizí. Od roku 2024 postgraduálně studuji na FF UK, tématem mé disertační práce je “Zkušenost ztráty: fenomenologické a psychodynamické hledisko”.