Mgr. Michaela Kalvodová

Práce na sobě pro mě nikdy nebyla o snaze stát se „lepší verzí sebe“, ale spíš o postupném větším porozumění tomu, co člověk prožívá, potřebuje a proč některé věci dělá právě tak, jak je dělá. Často ke mně přicházejí lidé, kteří jsou zvyklí na sobě pracovat a snaží se věcem rozumět. Přesto mohou cítit, že se v některých vztazích, emocích nebo životních situacích pořád vracejí na podobné místo, jsou na sebe příliš tvrdí nebo ztrácí kontakt s tím, co sami potřebují. Terapii nevnímám jako místo, kde má někdo „pravdu“ a druhý hledá odpovědi. Spíš jako společnou práci, ve které dáváme smysl tomu, co prožíváte, a hledáme, co by Vám mohlo přinést větší úlevu, porozumění nebo pocit pevnější půdy pod nohama. Blízká jsou mi témata vztahů, sebehodnoty, úzkostí, identity, vyčerpání, životních změn nebo zdravějšího vztahu k sobě a vlastnímu tělu. V terapii společně hledáme souvislosti, vzorce a způsoby, jak některé věci prožívat s větší lehkostí, svobodou nebo vnitřní oporou. Vycházím především ze systemického a narativního přístupu. Znamená to pro mě dívat se na člověka v kontextu jeho vztahů, zkušeností a příběhů, které si o sobě během života vytvořil. Nehledám „co je s člověkem špatně“, ale spíš to, co dává jeho prožívání smysl. V současné době vedu terapii především online. Je to praktické řešení, které mi umožňuje skloubit práci s rolí maminky na mateřské dovolené, aniž bych musela slevovat z kvality péče, kterou svým klientům nabízím. Zároveň ale vnímám, že pro některé lidi je osobní setkání důležitou součástí terapeutického procesu. Proto se můžeme po domluvě potkat i venku, nejčastěji ve Stromovce nebo v Čimickém háji, případně na jiném místě, které bude dávat smysl nám oběma. Můžeme se společně projít nebo si jen sednout na lavičku. Někdy totiž právě pohyb, čerstvý vzduch a otevřený prostor pomáhají uvolnit myšlenky a mluvit o věcech, které by mezi čtyřmi stěnami hledaly cestu o něco déle. Vedle psychologie a terapie mám zkušenosti také s krizovou intervencí, koučováním a lektorováním.