Co bych to byl za chlapa, kdybych chodil na terapie. Proč muži bojkotují pomoc a co s tím lze reálně dělat
Herec Šíma nedávno otevřeně mluvil o tom, jak vypadá být mužem, který brečí a chodí na terapii. Podíváme se, proč většina českých mužů takový krok nedělá, co je za tím strach a jak k terapii přistoupit tak, aby v tom byl smysl a ne selhání identity.
Herec Filip Šíma v rozhovoru pro Deník N, který převzala řada dalších redakcí, otevřeně mluvil o tom, co pro něj znamená být mužem, který brečí a chodí na terapii. Věta „co bych to byl za chlapa“ zazněla jako otevřené přiznání pocitu, který v Česku sdílí obrovská část mužské populace. Statistiky návštěvnosti terapeutů podle profesních organizací dlouhodobě ukazují, že klientů-mužů je v poměru k ženám zhruba jedna ku třem. Podíváme se, proč to tak je, kde má tento poměr kořeny a jaké konkrétní kroky vedou k tomu, že muž překročí práh a pomoc si přijme.
Co říká výzkum o mužích a duševním zdraví
Data Národního ústavu duševního zdraví a České asociace pro psychoterapii ukazují dva paradoxy. První: muži trpí depresí a úzkostí méně často než ženy, ale páchají několikanásobně častěji sebevraždu. V České republice připadá na jednu sebevraždu ženy pět mužských případů. To se nedá vysvětlit jinak než tím, že muži problémy neřeší, dokud nejsou v hraničním stavu.
Druhý paradox: muži konzumují signifikantně víc alkoholu, více se předávkovávají analgetiky a méně vyhledávají odbornou pomoc. Alkohol a analgetika fungují jako neoficiální anxiolytika a antidepresiva. Když nejde jít na terapii, protože „to není chlapské“, je pivo večer společensky přijatelná náhrada. Jenže ta má cenu v podobě závislosti, poškozeného zdraví a vztahových problémů, které se hromadí, dokud v padesáti letech nezpůsobí infarkt, rozvod nebo obojí.
Za tímto vzorem stojí jasně identifikovatelné kulturní faktory. Chlapec je od tří let systematicky učen, že brečení je slabost. Adolescent slyší, že vyjadřovat pocity je gay. Dospělý muž má být „opora rodiny“, což se překládá jako člověk, který nemá problémy nebo si je aspoň nechává pro sebe. Když tyto vrstvy sečtete, hotový je muž, který v pětatřiceti letech nedokáže bez studu říct, že se necítí dobře.
Proč je terapie pro muže konkrétně užitečná
Terapie není o brečení na gauči, i když v mediálním obraze to tak vypadá. Terapie je metodický proces, kdy vám odborník pomáhá pojmenovat co, proč a jak s tím pracovat. Pro muže s klasickou socializací je právě tato strukturovaná forma často přístupnější, než by se čekalo. Terapeut se ptá konkrétně, dá vám nástroje a techniky, zkontroluje pokrok. To se hodně podobá tomu, jak muži pracují v profesních rolích: analýza problému, návrh řešení, vyhodnocení.
Konkrétní přínos terapie pro muže má několik podob. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) učí rozeznávat automatické myšlenky, které v konkrétních situacích spouští úzkost, vztek nebo demotivaci. Terapeut dá klientovi domácí úkoly, které mají měřitelný efekt během několika týdnů. Pro muže, který má vzorec „když šéf zvýší hlas, ztrácím soustředění a jdu domů pod tlakem“, je KBT often nejúčinnější cesta.
Psychodynamická terapie pracuje s hlubšími vzorci z dětství a vztahů. Je pomalejší, ale u dlouhodobých potíží se vztahy, sebehodnocením nebo opakovanými partnerskými krizemi přináší trvalé změny. Existenciální terapie se hodí pro muže, který má „všechno“ (rodina, práce, dům) a přesto cítí, že v životě něco chybí. Tento pocit je v terapii velmi zpracovatelný.
Rozšířený materiál k tomuto tématu je součástí našeho [průvodce terapií](/produkty/20-testu-sebediagnostika), kde najdete přehled nejrozšířenějších terapeutických směrů a testy, které pomůžou při rozhodování, kdy má cenu obrátit se na odborníka.
Kdy je čas jít a jak vybrat terapeuta
Signály, že je čas hledat pomoc, nejsou v extrémech (jinak by je muž nepřehlédl), ale v postupné erozi kvality života. Když se ráno neochotně vstává už měsíce, když k vám partnerka mluví a vy ji slyšíte jen napůl, když se v práci nesoustředíte a večer nemáte energii na děti, když se přistihujete, že pijete o něco víc než dřív, když se opakovaně přistihujete, jak myslíte na věci, o kterých byste raději nepřemýšleli, jsou to všechno legitimní důvody vyhledat konzultaci.
Praktický postup vypadá takto. První kontakt může být přes praktického lékaře, který dokáže vystavit doporučení k psychiatrovi nebo psychoterapeutovi hrazenému z veřejného pojištění. Alternativa je registrovat se u soukromého psychoterapeuta, kde první sezení stojí zhruba tisíc až dva tisíce korun, bez čekací doby. Kratší kognitivně-behaviorální terapie obvykle znamená deset až dvacet sezení. Dlouhodobější psychodynamická práce trvá měsíce až roky.
Při výběru terapeuta se dívejte na kvalifikaci (výcvik akreditovaný některou z odborných asociací, ne jen víkendový kurz), na styl (poslechněte si první sezení a zvažte, jestli s daným člověkem dokážete být upřímný) a na modalitu (KBT, psychodynamika, existenciální, gestalt, každý směr má trochu jiný přístup). Seznamy terapeutů s prověřenou kvalifikací spravuje Česká asociace pro psychoterapii a Českomoravská psychologická společnost.
Co říct, když se rozhodnete
Praktická poznámka pro muže, kteří to zvažují, ale narazí na sociální bariéru. Nemusíte to nikomu říkat. Terapie je soukromá záležitost. Partnerka se dozví, co jí sami řeknete. Zaměstnavatel nezískává informace o vaší terapii z veřejných zdrojů. Zdravotní pojišťovna eviduje jen fakt návštěvy, ne obsah.
Když se rozhodnete říct partnerce, nejjednodušší formulace je „chci si dát dohromady pár věcí a domluvil jsem si k tomu odborníka“. Nemusíte prezentovat terapii jako řešení krize, ale jako investici do sebe. Muži, kteří to takto rámují, obvykle nezažívají odmítavou reakci, spíš překvapenou.
Když se rozhodnete říct kamarádovi nebo bratrovi, buďte připraveni na to, že první reakce může být rozpačitá. Většina mužů reaguje neochotně, protože sami mají podobný problém a vaše otevřenost je zneklidňuje. Za týden nebo dva se ozvou zpět a začnou se ptát. To je moment, kdy se vaše rozhodnutí stane katalyzátorem pro další muže ve vašem okolí.
Co si z toho odnést
Otevřený rozhovor herce Šímy je hodnotný, protože rozbíjí přesně tu obrannou linii, kterou většina mužů drží. Terapie není známkou slabosti, je to nástroj, který funguje. Pro muže je zvlášť užitečná, protože v Česku dlouho chyběl model, na kterém se dá zprvu naučit, že mluvit o pocitech je normální a leckdy nutné. Když si to muž jednou dovolí, obvykle zjistí, že to je efektivnější než roky, které strávil s pivem nebo s tichým utrpením. Pokud se v článku poznáváte, hledání terapeuta je nejlepším praktickým krokem, který dnes večer můžete udělat.
Zdroje
Napíšeme, když je fakt co. Nezasypeme.