Poporodní deprese. Jak ji poznat, čím se liší od baby blues a kde hledat pomoc
Poporodní deprese hrozí každé ženě a rizika nikdo systematicky nehlídá, upozorňuje v rozhovoru pro Deník N psycholožka, která chce tuto situaci změnit. Poporodní deprese je přitom stále téma, o kterém se mluví málo a často se zaměňuje s běžnou únavou nebo výkyvy nálad. Přitom jde o léčitelný stav, který se týká velké části maminek. Vysvětlíme si, jak ji poznat, čím se liší od takzvaného baby blues a kam se obrátit pro pomoc.
Baby blues není totéž co deprese
Hned na začátku je důležité rozlišit dva stavy, které se snadno pletou. Baby blues je přechodné rozladění, které zažívá většina žen v prvních dnech po porodu. Projevuje se plačtivostí, přecitlivělostí, náladovostí a únavou. Souvisí s prudkou hormonální změnou, vyčerpáním z porodu a nedostatkem spánku. Baby blues zpravidla odezní samo do jednoho až dvou týdnů a nevyžaduje léčbu, jen podporu a odpočinek.
Poporodní deprese je něco jiného. Je hlubší, trvá déle a sama neodejde. Nastupuje často až v odstupu týdnů po porodu, ale může se objevit kdykoli během prvního roku. Klíčový rozdíl je v intenzitě a délce trvání. Když smutek, úzkost a beznaděj neustupují a naopak se prohlubují, už nejde o baby blues.
Jak poznat poporodní depresi
Typickým projevem je dlouhodobě smutná, prázdná nebo podrážděná nálada, která trvá většinu dne po dobu delší než dva týdny. Žena ztrácí radost z věcí, které ji dřív těšily, včetně kontaktu s dítětem. Časté jsou intenzivní úzkosti, pocity viny a selhání v roli matky, přesvědčení, že to nezvládá nebo že je špatná máma.
Přidávají se potíže se spánkem, které nesouvisejí jen s péčí o dítě, tedy neschopnost usnout i ve chvíli, kdy dítě spí, nebo naopak nadměrná spavost. Objevuje se únava, ztráta chuti k jídlu nebo přejídání, problém se soustředěním a odtažení od okolí. Varovným signálem jsou myšlenky na sebepoškození, na to, že by bylo lepší tu nebýt, nebo obavy z ublížení dítěti. Takové myšlenky vždy vyžadují okamžitou odbornou pomoc.
Není to slabost ani vina matky
Jedna z nejškodlivějších představ je, že poporodní deprese znamená, že žena nemá dítě dost ráda nebo že selhala. Opak je pravdou. Jde o zdravotní stav s biologickými, hormonálními, psychologickými i sociálními příčinami, nikoli o charakterovou slabost. Postihuje ženy napříč všemi vrstvami bez ohledu na to, jak moc si dítě přály nebo jak dobré mají zázemí.
Právě proto je tak důležité o depresi mluvit nahlas. Stud a strach z odsouzení vedou k tomu, že ženy pomoc odkládají a trpí zbytečně dlouho. Přiznat si, že něco není v pořádku, a požádat o pomoc, není projev slabosti, ale zodpovědnosti vůči sobě i dítěti.
Rizikové faktory a role okolí
Riziko poporodní deprese zvyšuje řada okolností. Patří k nim předchozí zkušenost s depresí nebo úzkostmi, deprese v rodině, náročný porod, nedostatek spánku, málo opory od partnera či okolí, finanční nebo vztahové problémy a náhlé životní změny. Neznamená to ale, že žena bez těchto faktorů je v bezpečí. Jak zaznělo i v úvodním rozhovoru, ohrožena může být v podstatě každá.
Zásadní roli hraje blízké okolí. Partner, rodina i přátelé si často všimnou změny dřív než sama matka, která bývá vyčerpaná a pohlcená péčí o dítě. Pokud pozorujete u čerstvé maminky dlouhodobý smutek, uzavření, úzkost nebo ztrátu zájmu, není správné to bagatelizovat slovy, že to přejde. Naopak je namístě citlivě nabídnout pomoc a podporu při hledání odborníka.
Kde hledat pomoc
Prvním krokem může být gynekolog, praktický lékař nebo dětský lékař, se kterým je maminka po porodu tak jako tak v kontaktu. Ti dokážou stav posoudit a nasměrovat dál. Odbornou péči poskytuje klinický psycholog, psychoterapeut a v případě potřeby psychiatr. Léčba bývá kombinací psychoterapie a v závažnějších případech léků, které lze volit i s ohledem na kojení.
Důležité je vědět, že pomoc funguje a že poporodní deprese je dobře léčitelná. Čím dřív se začne, tím rychlejší je zpravidla zlepšení. Pokud se objeví myšlenky na ublížení sobě nebo dítěti, je potřeba jednat okamžitě a obrátit se na pohotovost nebo krizovou linku. Nepřetržitou pomoc nabízí například Linka první psychické pomoci, obecné informace o duševním zdraví najdete na portálu NZIP. Konkrétního psychologa nebo terapeuta ve svém okolí najdete i v naší databázi.
Časté otázky
Jak se liší poporodní deprese od baby blues?
Baby blues je přechodné rozladění v prvních dnech po porodu a odezní samo do jednoho až dvou týdnů. Poporodní deprese je hlubší, trvá déle než dva týdny, prohlubuje se a bez pomoci sama neodejde.
Kdy může poporodní deprese začít?
Nejčastěji v odstupu týdnů po porodu, ale objevit se může kdykoli během prvního roku. Není tedy vázaná jen na první dny po narození dítěte.
Znamená deprese, že matka nemá dítě ráda?
Ne. Poporodní deprese je zdravotní stav s biologickými i psychologickými příčinami, ne selhání ani nedostatek lásky. Postihuje i ženy, které si dítě moc přály.
Kam se obrátit pro pomoc?
Nejprve k gynekologovi, praktikovi nebo dětskému lékaři, dále ke klinickému psychologovi, psychoterapeutovi či psychiatrovi. Při myšlenkách na ublížení sobě nebo dítěti okamžitě na pohotovost nebo krizovou linku.