Duševní zdraví pečujících, jak zvládnout péči o blízkého a nevyhořet
Ministr Robert Juchelka podle serveru České důchody slíbil zlepšit duševní zdraví pečovatelů, na což mu zaznělo, že samotné virtuální brýle a osvěta nestačí. Za tou zprávou se skrývá velmi reálné trápení statisíců lidí, o kterých se moc nemluví. Jsou to takzvaní neformální pečující, tedy dcery, synové, manželé a manželky, kteří se doma starají o nemocného nebo stárnoucího blízkého. A právě u nich se často a tiše hromadí vyčerpání, které může přerůst ve vyhoření nebo depresi.
Tento článek je pro ně. Vysvětlíme, proč je péče o blízkého tak psychicky náročná, jak včas rozpoznat, že už toho je moc, a kam se obrátit pro pomoc, dokud je situace ještě zvládnutelná. Není to slabost požádat o podporu, je to podmínka toho, abyste péči vydrželi.
Proč péče o blízkého tak vyčerpává
Péče o nemocného člověka není běžná služba, kterou večer odložíte. Je nepřetržitá, často trvá roky a nejde jen o fyzickou zátěž. K té se přidává trvalý pocit odpovědnosti, obavy o budoucnost, finanční tlak a smutek z toho, že se vám blízký člověk mění před očima. Pečující navíc obvykle odsune vlastní potřeby úplně na konec fronty, přestane se vídat s přáteli, nemá čas na koníčky a spánek. Postupně se dostává do sociální izolace.
Zvláště zrádná je situace, kdy pečujete o někoho s demencí nebo těžkým postižením. Tady se přidává takzvaná anticipační ztráta, tedy truchlení nad člověkem, který je stále naživu, ale už není tím, koho jste znali. To všechno dohromady vytváří ideální podhoubí pro vyhoření a depresi, a to i u lidí, kteří byli dřív psychicky velmi odolní.
Varovné signály, že už toho je moc
Vyhoření nepřijde ze dne na den, plíží se pomalu, a proto ho pečující často přehlédne. Zpozorněte, pokud u sebe pozorujete trvalou únavu, kterou nezažene ani spánek, poruchy spánku, podrážděnost a výbuchy vzteku kvůli maličkostem. Dalšími signály jsou pocit beznaděje a prázdnoty, ztráta radosti z věcí, které vás dřív bavily, časté nemoci a bolesti, nebo pocit viny, ať děláte cokoli.
Nebezpečný je i moment, kdy začnete mít vůči opečovávanému blízkému výčitky, vztek nebo dokonce fantazie o tom, že by to skončilo. Tyto pocity nejsou důkazem, že jste špatný člověk. Jsou to typické příznaky přetížení a signál, že potřebujete pomoc. Pokud se objeví myšlenky, že už nemůžete dál nebo že by bylo lepší nebýt, je to důvod vyhledat odbornou pomoc bezodkladně.
Co s tím můžete dělat
Nejdůležitější věta, kterou si pečující musí dovolit uvěřit, zní takto. Postarat se o sebe není sobectví, ale nutnost. Vyčerpaný pečující totiž nakonec nezvládne pečovat vůbec. Začněte tím, že o péči nebudete sami. Zapojte další členy rodiny, i kdyby to znamenalo rozdělit si dny a nepříjemně o tom vyjednávat. Zjistěte si možnosti odlehčovacích služeb, které na čas převezmou péči, abyste si mohli odpočinout, a informujte se o příspěvku na péči a sociální podpoře.
Hlídejte si základy, které se jako první obětují, tedy spánek, jídlo a alespoň krátký pohyb venku. Udržujte kontakt s lidmi, i kdyby to byl jen krátký telefonát. Velkou úlevu přinášejí také svépomocné skupiny pečujících, kde potkáte lidi ve stejné situaci a zjistíte, že na to nejste sami. A hlavně, nečekejte, až se zhroutíte. O pomoc je nejlepší požádat ve chvíli, kdy ještě máte trochu sil.
Kdy vyhledat psychologa
Odbornou pomoc má smysl vyhledat, když varovné signály trvají týdny, když se necítíte být schopni fungovat, když se objevuje beznaděj, nebo když sáhnete po alkoholu či lécích, abyste to vydrželi. Psycholog nebo psychoterapeut vám pomůže zpracovat pocity viny, vzteku a smutku, nastavit hranice a najít způsob, jak péči ustát bez toho, abyste se v ní ztratili. Nejde o to, že byste selhali. Jde o to, že nesete náklad, na který člověk sám nestačí.
Při hledání odborníka se ptejte, jestli má zkušenost s tématem pečujících, truchlení a vyhoření. Informace o kvalifikovaných odbornících a etických standardech vedou organizace jako Asociace klinických psychologů ČR. Pokud jsou potíže hlubší nebo je ve hře deprese, je namístě spolupráce s lékařem.
Co si z toho odnést
Neformální pečující patří k nejohroženějším skupinám, co se týče vyhoření a deprese, a jejich trápení zůstává často neviditelné. Klíčem je rozpoznat varovné signály včas, dovolit si péči o sebe a nezůstat na všechno sami. Zapojte rodinu, využijte odlehčovací služby a svépomocné skupiny a při delších potížích vyhledejte psychologa. Postarat se o sebe není zrada navíc, je to podmínka, abyste péči o blízkého vůbec zvládli.
Časté otázky
Je normální cítit vztek nebo výčitky vůči nemocnému blízkému?
Ano, jsou to běžné příznaky přetížení, ne důkaz, že jste špatný člověk. Právě tyto pocity ale signalizují, že potřebujete odpočinek a podporu.
Kdy už jde o vyhoření a ne jen únavu?
Když únavu nezažene ani spánek, přidává se beznaděj, ztráta radosti, podrážděnost a časté nemoci a trvá to týdny. Pak je namístě vyhledat pomoc.
Kam se obrátit pro úlevu od péče?
Zjistěte si odlehčovací služby, které na čas převezmou péči, možnosti příspěvku na péči a svépomocné skupiny pečujících. Pomáhá i zapojení dalších členů rodiny.
Kdy vyhledat psychologa?
Když potíže trvají týdny, když nezvládáte fungovat, objeví se beznaděj nebo sáhnete po alkoholu a lécích. Při hlubších potížích spolupracujte i s lékařem.